„Když Pražané tu sochu odstranili, jsem sám tomu rád, protože ta socha byla politickou potupou pro nás.“ T. G. Masaryk

Proč neobnovit Mariánský sloup

Mariánský sloup vyjadřoval mocenské postavení katolíků po Bílé hoře a zvláště pak po uzavření Vestfálského míru v roce 1648. Do Bílé hory bylo české obyvatelstvo z 90% nekatolické (utrakvisté, novoutrakvisté, Jednota bratrská, luteráni a další). Tito všichni se museli stát katolíky. Pokud odmítli, byli donuceni násilím k přijetí katolické víry prostřednictvím vojska. Mariánský sloup se stal symbolem násilné rekatolizace celého národa, který byl považován za kacířský. Toto bylo znázorněno v ikonografii na sousoší, kde byl anděl, který kopím probodává české kacíře. Takový symbol netolerance a násilí do demokratické a svobodné společnosti nepatří. Tímto symbolem nesnášenlivosti sloup zůstane i kdyby tam tato skulptura nebyla zařazena, protože toto poselství  sloup od počátku nese jako kompoziční sousoší.

Sloup nechal postavit císař Ferdinand III. – syn Ferdinanda II., který připravil české království o všechny politické svobody, nechal popravit 27 představitelů stavovského povstání a jejich hlavy nechal potupně vyvěsit na Mostecké věži. Tento sloup tedy byl znamením moci Habsburské monarchie, viditelným znamením ponížení českého národa po Vestfálském míru. Takto jeho významu rozuměli lidé po celou dobu, u sloupu se každoročně konala povinná děkovná procesí za vítezství na Bílé hoře. Proto také prezident Masaryk prohlásil, že za povalení sochy je rád, protože byla politickou potupou pro nás. Měli bychom skutečně v srdci Prahy obnovit symbol totalitního režimu, znamení svého ponížení a zotročení?

O tom se jednoznačně vyjádřilo 26 předních odborníků, umělců, historiků, akademiků v Memorandu zaslaném primátorovi Prahy. Nebylo by lepší nechat buď plochu na náměstí volnou, či tam instalovat umělecké dílo, které bude současné a bude mít uměleckou hodnotu?

Zastupitelstvo hlavního města Prahy rozhodlo o obnovení Mariánského sloupu dne 23. 1. 2020. Několikrát předchozí zastupitelé rozhodli, že stavbu nepodpoří. Po celých třicet let od Sametové revoluce se vedou horké diskuse, které ukazují, že tato stavba českou společnost rozděluje, a to nikoli v malé míře. Rozděluje nás politicky, nábožensky, umělecky, historicky i sociálně. Stojí nám to za to? Opravdu chceme, aby se národy světa dívaly na to, jak se český národ nedokáže shodnout na tom, kým skutečně je? Pokud by se vůbec něco mělo na Staroměstském náměstí stavět, pak by to mělo být krásné a originální dílo, které bude mít ve spolčenosti většinovou podporu, bude vyjadřovat naši identitu, naše hodnoty a naši vizi do budoucnosti. Mariánský sloup takovým dílem rozhodně není a nikdy nebude.

Kým jsme jako Češi? Jaká je naše víra? Vyjadřuje naše dějiny a naši identitu socha Panny Marie, která potlačuje heretiky, tedy kacíře – protestanty, kteří dosud do české společnosti patří? Nenajdeme skutečně jiný symbol, významný prvek, který bude zahrnovat všechny lidi a nebude pro jednu skupinu urážlivým?

Zastupitel Jan Wolf prosazoval schválení obnovy sloupu všemi možnými způsoby. Když byl po zamítnutí stavby z 14. 9. 2017 zastupitelstvem pověřen, aby do konce roku rozvázal smlouvy vedoucí k obnově, neučinil to. Místo toho demonstrativně přivalil s dalšími lidmi základní kámen na Staromětstké náměstí a to bez potřebných povolení. Odbor výstavby městské části Prahy 1 vydal územní rozhodnutí pro stavbu s tím, že není třeba stavební povolení, protože se jedná o „výrobek plnící účel stavby“. Tudíž se obešlo řádné stavební řízení. Pokud je možné považovat stavbu o váze 70 tun, výšce 16 metrů a ploše 56 m2 za výrobek, pak je to v pořádku. Jak je možné, že neproběhl architektonický průzkum? Sochař Petr Váňa též nejednal čestně. Jeho jednání se dá považovat za nátlakovou akci. Nejprve vyrobí sochu a pak začně stavět bez povolení vlastníka pozemku (vytrhává dlažební kostky, dohází k potyčkám s policií atd.). Je správné takto postupovat? Byl zde vytvořen precendnes, kdy mohou přijít další „umělci“, kteří nejprve vyrobí dílo a pak tlačí na zastupitele, aby tento „dar“ město přijalo. Není snad standardní postup opačný – nejprve veřejná diskuse, pak veřejná soutěž na dílo a na zhotovitele, stavební řízení a provedení stavby?

Ekumenická rada církví o Mariánském sloupu jednala několikrát, ale nikdy nedošlo k souhlasu s jeho obnovením. Jednou bylo usneseno, že se ponechává každé církvi, aby sama za sebe vyjádřila své stanovisko, podruhé, aby se na místě nechal instalovat památník smíření.

Nebyl to jen František Sauer, který o strhl dav k násilnému aktu zboření sochy, jak to interpretují zastánci obnovy sloupu. Byla to všeobecná vůle lidu, protože sloup pro ně symbolizoval diktátorský režim, který založením Československé republiky padl. Nikdo nebyl za zboření sloupu potrestán, tudíž to tehdejší právní systém vyhodnotil jako přirozenou reakci lidu a vyjádření jejich emocí a politického názoru. Pokud chceme dnes přehodnotit obnovou sloupu čin našich předků, pak je tím odsuzujeme. Zpochybňujeme tehdejší právní stát a jeho politické představitele. Někdy je takový krok na místě, zvážili jsme však dobře tuto věc a posleství, které tím předáváme našim dětem?

Historie a fakta

  • Mariánský sloup byl postaven císařem Ferdinandem III. po skončení třicetileté války, základní kámen byl položen roku 1650.
  • Na sloupu byl nápis „Panně rodičce bez poskvrny prvotní počaté za obhájení a osvobození města zbožný a spravedlivý císař sochu postavil.“ Tento císař Ferdinand III. byl účasten vysvěcení sloupu roku 1652. Tím dostal sloup jednoznačně politický význam, protože se stal znamením moci a nadvlády Habsburků nad českým  národem, který byl považován za kacířský – před Bílou horou bylo v českých zemích 90% nekatolíků – byli to příslušníci utrakvistů, luteránů a Jednoty bratrské. Jen kolem 10% obyvatel bylo katolíky.
  • Roku 1648 byl uzavřen Vestfálský mír, kterým skončila třicetiletá válka. Touto smlouvou byly české země přiřazeny do sféry vlivu Habsburků, tedy katolické monarchie.
  • Během třicetileté války proti sobě bojovala vojska Habsburků a Švédů. Nejen Jan Amos Komenský žádal švédského krále, aby osvobodil české království, protože po Bílé hoře došlo k pošlapání všech svobod, které si český národ vydobyl v průběhu 15. a 16. století. Komenský stejně jako desetitisíce dalších lidí museli pro svoji víru opustit zemi a přáli si svůj návrat do vlasti. Prostí lidé museli přijmout katolickou víru. K té byli nuceni s nasazením vojska a užitím násilí.
  • U Mariánského sloupu se konaly každoroční slavnosti oslavující vítězství katolíků nad protestanty v předvečer výročí bitvy na Bílé hoře. Tím se sloup stal symbolem nadvlády jedné (katolické) menšiny, která si uzurpovala moc nad celým královstvím.
  • Ikonografie Mariánského sloupu byla diskriminační – nejen samotná socha Marie vyjadřuje porážku protestantů, kteří jsou vyjádřeni drakem pod nohama Marie, ale součástí sousoší byla i socha katolického anděla, který kopím probodává české kacíře (protestanty). Mezi tyto kacíře dle jejich výkladu patřil i Komenský, protože i on musel ze země uprchnout, jelikož byl knězem zakázané Jednoty bratrské. Nebylo mu již dopřáno se do své vlasti navrátit.
  • Od dob národního obrození lidé požadovali odstranění tohoto symbolu útlaku našeho národa. Radní města o odstranění sochy několikrát jednali od roku 1848.
  • Pět dní po vyhlášení Československé republiky byl dne 3. listopadu 1918 sloup svržen. Lidé věděli, co činí a mnoho významných osobností tento akt „osvobození“ schvalovalo včetně prezidenta Masaryka. Za tuto občanskou iniciativu nebyl nikdo potrestán, úřady nevyhodnotily tento akt  jako trestný čin.
  • V roce 1990 byla založena Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, která  usiluje o obnovení sochy, avšak stále naráží na nejednotu české společnosti, která tuto stavbu vnímá kontroverzně.
  • Sochař Petr Váňa zahájil výrobu repliky Mariánského sloupu.
  • Dne 19. května 2015 radní Hlavního města Prahy zamítli obnovu Mariánského sloupu.
  • Dne 21. června 2017 vydal odbor výstavby Městské části Prahy 1. územní rozhodnutí (nikoli stavební povolení!). Všechna jednání probíhají pokoutně bez veřejné diskuse, bez veřejné soutěže a řádného stavebního řízení.
  • Reakcí veřejnosti bylo vytvoření několika peticí a prohlášení, které vyjadřují nesouhlas s výstavbou sloupu. Mnoho významných osobností společenského života vyjádřilo své nesouhlasné stanovisko a tisíce lidí podepsaly petice proti obnově sloupu. Mezi tyto organizace patří například Československá církev husitská, historická společnost Veritas, spolek Exulant, Křesťanská misijní společnost, organizace Primenet, spolek České studny a mnohé další.
  • Dne 14. září 2017 zastupitelstvo Hlavního města Prahy zamítlo obnovu Mariánského sloupu. Hlasování proběhlo za velkého zájmu médií a výsledek byl: 36 zastupitelů proti obnovení sloupu, 6 pro a 4 se zdrželi. V ustanovení bylo rozhodnuto, že se Mariánský sloup nepostaví a zastupitelstvo ukládá radě, aby vypověděla všechny smlouvy týkající se obnovy památníku.
  • Radní pro kulturu Jan Wolf byl pověřen rozvázáním smluv spojených s obnovením Mariánského sloupu do konce roku 2017, což neučinil.
  • Dne 21. června 2019 byla zastupitelstvem HMP projednávána revokace rozhodnutí z roku 2017, ale nebyla přijata.
  • Dne 23. ledna 2020 zastupitelstvo HMP přijalo revokaci usnesení z roku 2017 a přijalo usnesení o obnově Mariánského sloupu. Usnesení bylo schváleno v roce 400. výročí bitvy na Bílé hoře a tím se symbolicky zopakovala historie.

Citáty

Tomáš Garrigue Masaryk – první československý prezident

„Když Pražané tu sochu odstranili, jsem sám tomu rád, protože ta socha byla politickou potupou pro nás.“ (Tomáš Garrigue Masaryk – Cesta demokracie I., Masarykův ústav AV ČR, Praha, 2003, str. 405-406)

„Také se mi naskytla první charakteristická diplomatická zápletka: povalení mariánské sochy v Praze zavdalo Vatikánu podnět, aby na událost upozornil v Londýně. Nevím, v jaké formě se to stalo, neboť mi to nebylo notifikováno oficiálně. Neznal jsem podrobností, ale byl jsem si jist, že čin vznikl především z rozčilení politického, nikoliv náboženského, a tak jsem věc vyložil. Věděl jsem přece, jak odstranění této sochy často bylo požadováno, protože platila za pomník naší porážky na Bílé Hoře.“ (Tomáš Garrigue Masaryk – Světová revoluce za války a ve válce 1914-1918, Orbis, Praha, 1925, VIII, 95, str. 413)

Ferdinand Peroutka – významný český politický žurnalista

„Lid upřímně pokládal stržení Mariánského sloupu za nezbytný výkon národní hrdosti. Mýlil se přitom poněkud v historických faktech, domnívaje se, že sloup byl postaven na oslavu vítězství nad Čechy na Bílé hoře. Sloup byl vztyčen teprve o třicet let později, na paměť uhájení Prahy před Švédy. Ale je pravděpodobno, že, i kdyby to byl věděl, lid by se sotva zarazil před tak jemným rozdílem: ať tomu bylo před třemi sty lety tak či onak, sloup byl pokládán za znamení hanby a za symbol Rakouska a násilné církve.
V jistém smyslu měl lid pravdu i historicky: obhájení Prahy před Švédy znamenalo dokonání a zabezpečení protireformace a zajištění kořisti v Čechách.“
 Ferdinand Peroutka ve svém Budování státu v roce 1933.

Josef Pekař – přední český historik přelomu 19 a 20 stol., profesor a rektor Univerzity Karlovy

„Mariánský sloup byl oslavou vítězství legitimity a katolicismu nad kacířským královstvím.“

V diskusi o postavení Husova pomníku v roce 1915 se takto vyjádřil Josef Pekař o Mariánském sloupu a tím potvrdil, že se jednalo o symbol nadřazenosti a nadvlády katolíků nad protestanty, nikoli o pouhé poděkování Panně Marii za „ochranu“ Prahy před Švédy.